EXKLUZIVNĚ: Vzpomínky Emila Heskeyho na mistrovství světa od soubojů s Ronaldem až po Capellův hněv
Přestože svůj debut v anglické reprezentaci zažil už v roce 1999 a dvakrát se objevil na hřišti jako střídající hráč během EURA 2000, Heskeyho kariéra v národním týmu skutečně ožila až o rok později.
Jednoho deštivého večera v Mnichově v září 2001 tehdejší hráč Liverpoolu vstřelil gól, který pečetil slavné vítězství 5:1 nad Německem v kvalifikaci na mistrovství světa. Tento zápas podle něj pro Flashscore označil za nejlepší v celé své kariéře.
Tím, že si upevnil své místo v týmu Svena-Görana Erikssona, si zajistil splnění jednoho ze svých největších snů o rok později, když byl vybrán mezi 23 hráčů, kteří odcestovali do Jižní Koreje a Japonska reprezentovat Anglii na mistrovství světa v roce 2002.
„Je to na samém vrcholu,“ říká Heskey, rodák z Leicesteru, když je dotázán, kam se hraní na mistrovství světa řadí mezi jeho kariérní vrcholy.
„Jako dítě si vždycky pamatuješ ty okamžiky, když sleduješ mistrovství světa. Díval jsem se na Johna Barnese, Gary Lineker je z Leicesteru, takže jsem sledoval, jak dává spoustu gólů. A pak sníš o tom, že si na jednom zahraješ.“
I když se mu tento sen splnil ve 24 letech, brzy zjistil, že s sebou nese i určité obtíže.
„Není to snadné,“ říká.
„Vycházíte spolu a musíte si uvědomit, že mnozí z nás spolu vyrůstali. Jasně, znal jsem Michaela Owena a v té době jsem hrál za Liverpool, takže jsem znal pár liverpoolských hráčů. Ale je to zajímavé, protože jste v cizí zemi, ale tu zemi vlastně nevidíte. Vidíte jen svoje hotelové pokoje a různé místnosti v hotelu.“
„Nuda je těžká,“ pokračuje. „Zvlášť pro hráče, kteří neradi tráví čas sami, a takových bylo docela dost.“
Heskey a anglický tým si však během turnaje v roce 2002 mohli trochu vyjít ven díky celebritnímu postavení jednoho z jeho spoluhráčů.
„Měli jsme štěstí, že jsme měli Davida Beckhama. On dokázal zavřít celé nákupní centrum, a pak jsme se tam mohli jen tak procházet, hlavně abychom se dostali z hotelu.“
Na hřišti v Asii Anglie skončila druhá ve své skupině díky vítězství 1:0 nad Argentinou. Heskey pak vstřelil svůj první gól na mistrovství světa při výhře 3:0 nad Dánskem v osmifinále, ale hvězdně obsazený brazilský tým je vyřadil těsným vítězstvím 2:1.
Pro Heskeyho je tato porážka stále bolestivá. Cítí, že on i jeho spoluhráči mohli toho léta dokázat něco výjimečného.
„Kdyby nebylo Ronalda, Rivalda a Ronaldinha, měli bychom pravděpodobně opravdu dobrou šanci to vyhrát...“
„Bylo to bolestivé a osobně jsem nebyl připravený jet domů. Byl jsem připravený jít dál.“
Útočník zůstal důležitou součástí anglického týmu i poté, ale po EURU 2004 upadl v nemilost a nebyl povolán více než tři roky. Během té doby však nikdy nepochyboval, že bude svou zemi znovu reprezentovat.
„Věděl jsem, že budu znovu hrát,“ vzpomíná. „Věděl jsem, co můžu dát a co přinést. Byla to jen otázka času.“
Měl pravdu, a to především díky Owenovi. Ti dva si vytvořili blízké spojení během společného působení jako útočná dvojice v Liverpoolu i v reprezentaci. Držitel Zlatého míče z roku 2001 přesvědčil anglického manažera Steva McClarena, aby Heskeyho v roce 2007 přivedl zpět.
„Byl to Michael. Michael si řekl: „Vezmi ho zpátky.“ A jo, pak jsem se vrátil a zůstal jsem v týmu.“
Anglii se nepodařilo kvalifikovat na EURO 2008, což vedlo k jmenování uznávaného manažera Fabia Capella, který dostal za úkol dovést tým na mistrovství světa v roce 2010.
Capello si Heskeyho oblíbil a on se stal jeho první volbou pro místo vedle Wayna Rooneyho v útoku. I když s tím Heskey nikdy neměl problém, Italův přímý přístup rozvířil mnoho emocí.
„V některých věcech byl velmi přísný. Křičel a řval, což mi nevadilo, protože jsem byl v takovém prostředí už z mládežnického fotbalu, ale někteří lidé se s tím nedokázali vyrovnat a nelíbilo se jim to.“
„Párkrát jsem ho rozzuřil a on křičel a házel věcmi.“
Capellův přístup nakonec nebyl úspěšný. Jeho tým v Jižní Africe sotva přežil skupinovou fázi po remízách s USA a Alžírskem, než v osmifinále prohrál 4:1 s Německem.
I když Heskey cítí, že edice 2002 byla z jeho dvou mistrovství světa úspěšnější, připisuje to spíše kvalitě hráčů než rozdílům mezi Erikssonem a Capellem.
„Myslím, že to bylo prostě o lepší kvalitě hry, abych byl upřímný,“ odpovídá, když je dotázán, proč to v roce 2002 šlo lépe.
„Měli jsme opravdu, opravdu skvělé hráče. Neříkám, že jsme je neměli ani na tomto (2010), ale prostě jsem cítil, že v roce 2002 jsme jich měli o něco víc.“
Tato éra anglického národního týmu je většinou vnímána jako zklamání. To, co bylo nazváno Zlatou generací, se nikdy nedostalo dále než do čtvrtfinále na mistrovství světa nebo Evropy, v této fázi skončilo také v letech 2004 a 2006.
Heskey s tímto hodnocením zcela nesouhlasí. Tvrdí, že v té době bylo stejně silných i mnoho dalších velkých národů, a vyzdvihuje talent, který mohly povolat Francie, Portugalsko a Brazílie: „Každý měl v té době svou vlastní Zlatou generaci.“
I přesto se nemůže ubránit úvahám o tom, co by mohlo být pro něj a jeho spoluhráče ze třídy 2002 především.
„Myslím, že to bylo nejblíž, co jsme kdy byli.“