EXKLUZIVNĚ: Glenn Stromberg o Švédsku, favoritech mistrovství světa a vzpomínkách na Itálii 90

Abychom zhodnotili naděje švédského výběru, rozebrali hierarchii mezi hlavními favority a oživili zážitky z noci turnaje Italia 90, oslovil Flashscore exkluzivně legendu švédského fotbalu Glenn Stromberg, dnes televizního komentátora.

Švédsko se chystá na mistrovství světa. Jaký turnaj očekáváte, vzhledem k tomu, že si účast vybojovali spíše kontroverzní cestou přes Ligu národů místo obvyklé kvalifikace?

„Osobně si myslím, že samotná možnost zúčastnit se by se měla brát jako čistá radost. Bavíme se o týmu, který před play-off nevyhrál jediný zápas celé dva roky. Tu šanci si vysloužili vítězstvím v Lize C Ligy národů. I tam všechno klaplo skvěle: složitá situace s Ukrajinou a pak domácí zápas proti Polsku, kde byli sice lepším týmem, ale my jsme v 90. minutě dokázali vstřelit gól.

„Málem to vypadá, že to bylo napsáno ve hvězdách, protože nic nenasvědčuje tomu, že by Švédsko v posledních měsících zažilo nějaký neuvěřitelný obrat. Přivedli skvělého trenéra (Grahema) Pottera, ale ten nemůže dělat zázraky. Hodně bude samozřejmě záležet na (Alexanderu) Isakovi a (Viktoru) Gyokeresovi. Ti hrají na vysoké úrovni v Evropě, a pokud budou fit a v dobré formě, uvidíme.“

Jak vidíte soupeře ve skupině? Tunisko, Japonsko a Nizozemsko: co je to za skupinu?

„Je to velmi těžká skupina, ne jen přiměřeně náročná. Nizozemsko mělo neuvěřitelnou kvalifikaci, i když (Ronald) Koeman měl cestou spoustu menších zranění, stejně jako Švédsko, ale na papíře zůstávají nejsilnější. Tunisko možná nemá tak skvělé hráče jako dřív v evropských ligách, ale jako tým funguje dobře.

„Pro mě je však nejsilnějším týmem ve skupině Japonsko. Na mistrovství světa se často říká, že Japonsko je slušné, ale nikdy to nedotáhne do konce. Teď ale hrají děsivý fotbal, podobný Brazílii nebo Anglii, s neuvěřitelnými výsledky venku. Mají kádr, který skvěle funguje ve všech směrech. Myslím, že každý tým v této skupině věří, že má dobrou šanci postoupit, vzhledem k tomu, kolik jich postupuje.“

Švédsko bude hodně stavět svou hru na dvou útočnících. Myslíte, že bude chybět hráč jako Dejan Kulusevski?

„Ano, samozřejmě. Byl kapitánem a ústřední postavou, hráčem, který tady prošel v Atalantě, pak poznal svět a stal se klíčovou figurou národního týmu. Ale mužstvo je už rok zvyklé hrát bez něj, takže na hřišti jeho absence nebude tolik znát, i když by jeho přítomnost byla obrovskou výhodou. Rychlost máme s (Anthonym) Elangou a (Tahem) Alim, který se v posledním zápase hodně zlepšil a jsou to velmi zajímaví hráči.

„Švédsko musí hrát určitým způsobem. Nemůžou přemýšlet o dominanci zápasů nebo rozehrávce odzadu. Musí se vrátit k pevné defenzivě, jako když jsem hrál já: ,žula vzadu‘. Pokud budeme organizovaní a silní vzadu, pak máme vpředu hráče jako Gyokeres a Isak, kteří dokážou skórovat z první šance a otočit zápas. Právě teď tým není ani stabilní, ani sebevědomý. Trenér zkouší pět obránců, aby dodal více jistoty, a jde to tak napůl. Po pouhých dvou bodech ve slabé skupině by jim účast na mistrovství světa měla dodat neuvěřitelné odhodlání.“

Když rozšíříme diskusi, které týmy podle vás vypadají na tento světový šampionát nejlépe?

„Na svém šestnáctém turnaji mezi mistrovstvími světa a Eurem jako komentátor vždycky říkám to samé: záleží na tom, kdo dorazí s útokem v nejlepší formě a bez zranění. V roce 1982 menší národy neuměly takticky držet tvar ve srovnání s evropskými nebo jihoamerickými týmy. Dnes se každý umí zorganizovat a dobře bránit. Rozhodující je tedy individuální kvalita, hráč, který rozhodne zápas.

„Tým s nejlepším střelcem se pravděpodobně dostane do finále nebo semifinále. Proto nelze mezi favority vyřadit Francii, protože mají úžasnou útočnou hloubku. Trenér dokáže po dlouhé sezóně řídit kondici hráčů a rotovat je bez ztráty kvality. Anglie je také velmi silná. Tuchel je trenér, který hodně vyžaduje a ví, jak inspirovat tým. Pak je tu Španělsko a jihoamerické týmy, které se na světových šampionátech vždy daří. Brazílie nyní s Ancelottim zůstává na té nejvyšší úrovni, pokud hráči budou následovat jeho pokyny. A konečně Německo: jsou hrdí, těžko porazitelní a během turnaje se nenechají rozptýlit vnitřními problémy.“

Kdo by naopak mohl být překvapením?

„Tuhle otázku slyším už třicet let. Překvapivý tým se může dostat do čtvrtfinále, jako v roce 2002, ale dotáhnout to až do konce je těžké. Nastupuje nedostatek zkušeností na té úrovni a tlak. Pokud hrajete proti Brazílii, víte, že celá země je ukřižuje, když vypadnou, a to staví soupeře do složité pozice. Možná se vkrade i trocha uspokojení z toho, že se tak dobře dařilo. Za třicet let jsem nikdy nezažil, aby opravdové překvapení došlo až na konec.“

Zažil jste mistrovství světa Itálie 90. Jaké vzpomínky na ten zážitek máte a co pro fotbalistu znamená hrát na takovém turnaji?

„Bylo to nádherné, zvlášť pro mě, protože jsem hrál v Itálii. Ale byl to zvláštní zážitek, protože hlavní trenér Olle Nordin mě posadil na lavičku. Podivné bylo, že jsem s Nordinem hrál i dřív v Göteborgu, takže jsme se dobře znali. Myslel si ale, že jsem se stal příliš ,italským‘. Viděl mě jako statičtějšího ve středu pole, jenom přebírajícího míč, zatímco on chtěl, abych využíval svého běhu k nabíhání do volných prostor, jako jsem to dělal o několik let dřív. Na své místo radši postavil Klase Ingessona, který byl v Bari a bohužel zemřel příliš mladý.

„Pamatuji si první tiskovou konferenci s novináři z La Gazzetty nebo Lo Stadio. Zeptali se Nordina: ,V roce 58 jste byli ve finále, ale kromě toho nic moc. Věříte si?‘ Velice se rozzlobil a nechtěl odpovědět. Pak se ho italští novináři, kteří mě sledovali šest let v Atalantě, jak hraju proti největším jménům, chytře zeptali: ,Když říkáte, že nejste favorité, ale na lavičce máte Glenna Stromberga, skvělého kapitána, o kterého stály nejlepší italské kluby, znamená to, že máte deset hráčů lepších než on. Tak proč nevyhrajete mistrovství světa?‘ Nordin vůbec nevěděl, co říct.“

A jak turnaj na hřišti pro Švédsko vlastně dopadl?

„Byli jsme naprosto příšerní. Prohráli jsme všechny tři zápasy stejným skóre 2:1. Ten proti Kostarice byl dramatický. V posledních minutách jsem byl zoufalý a chtěl jsem vzít míč a udělat všechno sám. Byl to zápas, který kdybyste hráli stokrát, prohráli byste ho možná jednou, ale stalo se nám to.“

Je z té doby nějaká konkrétní historka o švédských fanoušcích?

„Ano, stalo se něco zvláštního. Po týdnu v tréninkovém kempu jsme před naším hotelem uviděli padesát nebo sto Švédů s vlajkami a obytnými vozy. Nikdy jsme nic podobného na výjezdech národního týmu neviděli a málem jsme se báli, že se doma ve Švédsku stala nějaká katastrofa.

„Tehdy nebyl internet ani žádný způsob, jak to zjistit. Volali jsme tedy domů, jestli je všechno v pořádku. Řekli nám, že se nic nestalo a všechno je v klidu. Nakonec jsme zjistili, že ti lidé se prostě rozhodli sledovat mistrovství světa a zároveň si udělat dovolenou v Itálii se svými obytnými vozy. Od té chvíle začal boom. V roce 2006 v Berlíně bylo 100 000 Švédů. Dnes je Švédsko jednou ze zemí, která na mezinárodní turnaje vozí nejvíc fanoušků.“

Od upřímného údivu nad prvními obytnými vozy zaparkovanými před hotelem v Itálii až po žluté záplavy, které nyní zaplňují náměstí a stadiony po celém světě, si Švédsko vybudovalo hluboké a živé pouto s mistrovstvím světa. Glenn Stromberg se s vámi podělil o své bystré taktické postřehy a tyto nádherné příběhy exkluzivně pro Flashscore. Se svým bohatstvím zkušeností a charismatem, které ho vždy odlišovalo, nám znovu připomněl, proč je mistrovství světa tím nejpoutavějším turnajem všech dob. Teď je míč na hřišti.