SLOUPEK: Rui Vitoria o Portugalsku, Salahovi a proc by mistrovství světa 2026 mohlo být začátkem nové éry

Fotbalové mistrovství světa vždy představovalo vrchol sportovní scény. V roce 2026 se ale setkáme s něčím neobvyklým. Nepůjde jen o další ročník turnaje, ale o okamžik přechodu mezi fotbalem, jak ho známe, a tím, který se teprve rodí.

Rozšíření na 48 týmů patří mezi největší změny v historii šampionátu. Toto rozhodnutí vnímám pozitivně. Fotbal se skutečně stal globálním sportem a dává smysl, aby více zemí dostalo šanci soutěžit na nejvyšší úrovni. Přirozeně existuje riziko větší vyrovnanosti v některých fázích turnaje, ale věřím, že rozvoj světového fotbalu závisí právě na takových příležitostech. Mnohé země, které nyní sledujeme zpovzdálí, se mohou v příštích desetiletích stát hlavními aktéry.

Šampionát v Kataru nám také přinesl důležitou úvahu. Konal se v odlišném období kalendáře a řada hráčů prokázala velmi vysokou fyzickou a soutěžní úroveň. Nemyslím, že je reálné trvale přesunout mistrovství světa do poloviny sezony kvůli složitosti národních i mezinárodních kalendářů, ale Katar ukázal, že moderní fotbal potřebuje přehodnotit zátěž na hráče, zejména na ty elitní. Budoucnost nevyhnutelně přinese hledání lepší rovnováhy mezi výkonem a regenerací.

Společná organizace Spojených států, Mexika a Kanady je další zkouškou pro budoucnost fotbalu. Infrastruktura bude mimořádná, ale geografický rozsah přinese nebývalé výzvy. Logistika, cestování a regenerace mohou přímo ovlivnit výkon týmů. Půjde o turnaj, kde organizace mimo hřiště může mít stejný dopad jako dění na trávníku.

Ze sportovního hlediska má Portugalsko stále silné argumenty, aby bylo považováno za vážného uchazeče. Má jednu z nejtalentovanějších generací ve své historii s kvalitními variantami téměř na každém postu. Tituly se ale nevyhrávají jen talentem. Vyhrávají se schopností přeměnit individuální kvalitu v kolektivní identitu. Právě v tom spočívá největší výzva. Pokud dosáhnou této úrovně soutěžní zralosti, bude Portugalsko schopné konkurovat jakémukoli týmu na světě.

Tento šampionát může také znamenat definitivní rozloučení s některými nejvlivnějšími osobnostmi posledních dvou desetiletí. Hráči jako Lionel Messi, Cristiano Ronaldo a Guillermo Ochoa jsou ikonická jména, která pomohla definovat éru. V těchto posledních okamžicích je něco hořkosladkého. Fotbal se nevyhnutelně připravuje na obnovu vedení; uznává jejich odkaz, ale na nikoho nečeká. A právě to dělá tato možná rozloučení tak výjimečnými: jistota, že to, co jsme s nimi zažili, se nebude opakovat.

Čtěte více – Duch fotbalu: Návrat impéria a Ronaldova poslední taneček

V této souvislosti si situace Mohameda Salaha zaslouží zvláštní pozornost. Měl jsem možnost s ním pracovat a nejvíce mě nikdy nezaujal jen jeho talent. Byla to jeho ambice, disciplína, soutěžní myšlení a způsob, jakým každý den přistupoval k procesu zlepšování. Skvělí hráči během kariéry procházejí těžkými obdobími. To je součást cesty. Co je odlišuje, je jejich reakce na tyto okamžiky.

Salaha vnímám jako diskrétního lídra, který nepotřebuje mnoho slov, ale když promluví, je jeho dopad cítit. Lídr, který jde příkladem a má mimořádnou schopnost plnit své úkoly s velkou kvalitou.

Jeho soutěžní povaha, pracovní etika a přizpůsobivost mě přesvědčují, že i v příštích letech zůstane referenčním bodem. Možná už tolik nespoléhá na fyzickou výbušnost, která charakterizovala začátek jeho kariéry, ale skvělí hráči umí znovuobjevit sami sebe. A Salah má dost inteligence na to, aby byl i nadále rozhodující v různých kontextech.

Ze všech těchto důvodů bude mistrovství světa v roce 2026 mnohem víc než jen turnaj. Bude zrcadlem proměn, kterými fotbal prochází. Více zemí, nové organizační modely, nové fyzické nároky, noví lídři a nové způsoby soutěžení. Za pár let se možná ohlédneme na tento šampionát jako na okamžik, kdy fotbal skutečně vstoupil do nové éry.