OPINION: Torturous and nerve shredding Arteta and Arsenal have made it worth every second

Jako fanousek Arsenalu jsem si přál aby souboj o titul skončil už v úterý večer neboť to napětí už bylo nesnesitelné.

Po dvou vítězstvích 1 0 nad West Hamem a Burnley moje nervy byly zničené. Výhra na London Stadium patřila k nejtvrdším zážitkům jaké jsem zažil při sledování sportu.

Proto nejprve děkuji Bournemouthu a Andonimu Iraolovi. Doufám že se dostanou do Ligy mistrů. Spolu s Evertonem a Davidem Moyesem budou mít navždy speciální místo v mém srdci.

Vzpomínám si jak jsem se dostal k fotbalu v devíti letech. Zamiloval jsem si tento sport po Euru 2008. Když začala domácí sezóna upoutal mě Arsenal hned z několika důvodů.

Nejprve je to londýnský klub jen asi čtyřicet pět minut od mého bydliště. Bylo mi řečeno že místní spojení s týmem který podporujete dělá vše zvláštnějším.

Zadruhé za ně hrál Cesc Fabregas. Ten hráč mě opravdu zaujal během španělského triumfu na Euru přestože nastupoval hlavně jako náhradník. Okamžitě se stal mým nejoblíbenějším fotbalistou.

A také červená je mou nejoblíbenější barvou.

Tím bylo rozhodnuto. Arsenal se stal součástí mého života.

Poprvé jsem navštívil Emirates Stadium v říjnu 2009 kdy Arsenal porazil Liverpool 2 1 v Carling Cupu. Fran Merida kterého si někdo pamatuje vsítil krásný gól přímo přede mnou.

Druhý zápas který jsem viděl naživo byl 31. ledna 2010 den po mých narozeninách. Sledoval jsem jak Manchester United nás znemožnil výsledkem 3 1 po mistrovské přednášce od Naniho Waynea Rooneyho a Cristiana Ronalda.

Šťastné narozeniny!

Pro fanoušky Arsenalu to tedy posledních dvaadvacet let nebylo snadné. V závěrečné fázi éry Arsena Wengera jsme se stali terčem posměchu.

Byli jsme tým který hrál hezký fotbal měl spoustu talentovaných hráčů ale postrádal páteř a často nás přehrávali.

Prohra 8 2 s Manchesterem United. Prohra 5 1 s Liverpoolem. Prohra 6 0 s Chelsea ve Wengerově tisícím zápase. Celková prohra 10 2 s Bayernem Mnichov. Takové výsledky se staly běžnými.

Naši nejlepší hráči odcházeli do konkurenčních klubů. Robin van Persie zamířil do Manchesteru United. Manchester City získal Samira Nasriho a Gaela Clichyho. Fabregas se vrátil do Barcelony. Nepovažovali Arsenal za vážného soupeře.

Myslím že Arsenal vymyslel pojem éra vtipkování.

Fanoušci se od klubu odcizili. Největší manažer v historii Arsenalu byl pronásledován. Stalo se to dost toxickým. Byla to opravdu nízká úroveň.

Všichni ostatní si to užívali. Byli jsme přesně tam kde nás chtěli mít.

Přesto jsme získali nějaké trofeje. Výhra 3 2 nad Hull City ve finále FA Cupu byla nejšťastnějším okamžikem mé kariéry jako fanouška Arsenalu a pod Wengerem jsme vyhráli ještě dva další FA Cupy. To bylo jeho každodenní chléb.

Ale francouzská legenda nakonec odešla a pro Arsenal začal nový svět. Hned po něm jsem si přál Mikela Artetu jako trenéra. Nejsem si zcela jistý proč. Pamatuji si jak jsem byl nadšený když v roce 2011 přišel jako hráč protože jsem byl jeho poměrně velkým fanouškem takže to mohlo být tím.

Byl také vysoce ceněn jako kouč a k myšlence na Unaiho Emeryho jsem nebyl příliš vřelý.

Emery byl nakonec jmenován a my jsme ukončili jeho první sezónu ponižující porážkou ve finále Evropské ligy s Chelsea a Španěl byl vyhozen další trápení.

Tak se nakonec dostavil asistent Pepa Guardioly Arteta. Byl jsem nadšený. Během několika měsíců jsme získali další FA Cup když jsme na cestě k trofeji porazili Manchester City i Chelsea.

Ale další pár let to nebylo přímočaré. Arteta který je ve svém prvním trénerské pozici se učil za pochodu a snažil se změnit toxickou kulturu klubu a zbavit se několika velkých hráčů jako Pierre Emerick Aubameyang a Mesut Ozil kteří měli obrovské platy a nehodili se do kultury kterou Arteta chtěl vytvořit.

Dvě osmé příčky v jeho prvním roce a půl byly těžké a lhal bych kdybych řekl že moje důvěra trochu neochabla. Nikdy jsem ho nechtěl pryč ale přemýšlel jsem jestli snad není ten pravý.

Ale uznání patří Arsenalu. Drželi se ho v těžkých dobách. Mnoho jiných klubů by mu dalo výpověď.

Pokrok se začal projevovat. Začal dělat z mladých hráčů jako Bukayo Saka a Emile Smith Rowe klíčové součásti svého týmu a spolu se sportovním ředitelem Edu začal správně řídit přestupy. Ve své třetí sezóně skončil pátý.

V sezoně 2022 23 Artetův tým předvedl nejlepší fotbal jaký jsem kdy u Arsenalu viděl. S Gabrielem Jesusem a Oleksandrem Zinchenkem příchozími z Man City se Arsenal pustil do pořádného boje o titul.

Nádherný volný fotbal přehrávali soupeře vypadalo to že vyhrají ligu. Ale hluboko uvnitř jsem nebyl úplně přesvědčený.

Nakonec v závěru sezóny Arsenal zaostal a mocný tým Manchesteru City nás dostihl když nás rozdrtil 4 1 na Etihadu a tím prakticky rozhodl. Nebyli jsme připraveni vyhrát ligu a fyzicky jsme nebyli dost silní.

Zranění Williama Saliby se také ukázalo jako osudové Rob Holding musel nastoupit což ukázalo náš nedostatek hloubky.

Následující léto Arteta přivedl Davida Rayu Kaie Havertze Jurriena Timbera a samozřejmě Declana Rice za 105 milionů liber.

Raya převzal brankářské místo po Aaronu Ramsdalovi který byl tehdy fanoušky velmi oblíbený. Myslel jsem si že je to dobrý tah a ukázalo se že je to geniální tah.

Vyhrál cenu Zlatá rukavice tři sezóny po sobě je nejlepším brankářem jakého jsem kdy u Arsenalu viděl a upevnil se jako jeden z nejlepších na světě.

Timber byl oporou na pravém beku a co říct o Ricem Stal se naším vlastním Royem Keanem. Postavou jako Steven Gerrard. Muž hora který dokáže ovládnout zálohu sám. Byl to podpis který definoval éru klubu.

Havertz rozděluje názory fanoušků a přestože jsem nebyl vždy jeho největším obdivovatelem přinesl nějaké důležité góly a momenty a nabízí týmu hodně a hodí se do stylu který Arteta chce.

Druhá polovina té sezóny byla nejlepším Arsenalem jaký jsem kdy viděl. Předchozí kampaň jsme hráli více útočně vzrušující fotbal ale toto byl pořádný dobře naolejovaný silný celek. Cítil jsem to jako bojovný tým připravený vyhrávat.

Vyhráli jsme 16 z posledních 18 zápasů s jedinou prohrou s Aston Villou v tomto období která se ukázala jako osudová když jsme skončili druzí dva body za City.

Následující sezóna byla extrémně zklamáním. Neklimatické okno s Riccardem Calafiorim Mikelem Merinem a Raheemem Sterlingem nás nechalo krátké přestože zmíněná dvojice byla dobrými přírůstky.

Nikdy jsme opravdu nebojovali protože Liverpool odletěl s titulem ale běh do semifinále Ligy mistrů včetně vítězství ve čtvrtfinále nad Realem Madrid bylo speciální. Riceovy volné kopy a výkony přes dvě utkání budou dlouho v paměti.

Teď přicházíme k této sezóně. Edu překvapivě opustil svou roli v Arsenalu a nahradil ho bývalý sportovní ředitel Atlética Madrid Andrea Berta.

Byl to obrovský letní přestupní období pro klub protože utratili spoustu peněz za Martina Zubimendiho Viktora Gyokerese Eberchiho Eze Noni Maduekeho Christiana Norgaarda Cristhiana Mosqueru Piera Hincapieho a Kepu Arrizabalagu.

Arteta přeměnil svůj tým na fyzickou velmoc. Strana postavená na jejich branné zdatnosti neuvěřitelné odolnosti historicky dobrých dovedností ze standardních situací a teritoriální dominance. Chtěl vytvořit tým který přežije náročnosti dlouhé sezóny boje na několika frontách a zbaví se narativu o selhávání který byl ke klubu dlouho připoután.

Nikdy jsem neviděl manažera pod takovým tlakem jako Arteta aby dodal titul. Pouze jeden jiný tým prošel třemi po sobě jdoucími sezónami na druhém místě a to byl Arsenal mezi roky 1998 a 2001. Poté vyhráli ligu v roce 2002.

Kontrola které čelil byla pozoruhodná. Možná oprávněně. Šest let se nedostal k titulu v Premier League nebo Lize mistrů.

Ale něco z toho bylo přehnané. Arteta dráždí lidi protože je jedinečná postava. Dělá věci jinak s příběhy o kapsářství a zapalování ohňů jako metodách motivace svých hráčů což lidi jakkoli rozčiluje.

Arsenal byl dominantní silou první poloviny sezóny vyletěl na čelo tabulky hrál ve čtyřech soutěžích a většina tipovala že vyhrajeme titul.

Samozřejmě někteří se snažili zlehčit co děláme. Někteří říkali že bychom měli mít vedle jména hvězdičku protože hrajeme robustní fyzický fotbal a nejsme vždy vizuálně příjemní.

Někteří říkali že jsme podvodníci kvůli naší síle ze standardek. Arsenal se stal týmem tak nenáviděným všemi ostatními že toužili po tom aby City znovu vyhrálo titul.

Nelíbilo se jim že Arsenal je teď vlastně vážný. Bylo pro ně zábavnější když jsme byli poráženi velkými týmy a nebojovali o nic.

Není žádná zábava když králík má zbraň.

Druhá polovina sezóny se stala opravdovou dřinou. Nervy se začaly projevovat a energie hráčů začala klesat.

Stalo se to ještě větším soubojem když Arsenal vypadal že se přes čáru spíš doplazí než že přesprintuje.

Prohry s Manchesterem United a Manchesterem City stejně jako remíza ze dvoubrankového náskoku proti Wolves na dně tabulky v různých momentech měly fanoušky Arsenalu vážně znepokojené. Začal jsem panikařit. Zase se to nestane ne Jistě ne.

Ale Arsenal se vzpamatoval. Přešli do lockdownového módu. Od prohry s City Arsenal neinkasoval gól vyhrál tři ze čtyř zápasů 1 0. Jediný gól který inkasovali přes šest zápasů ve všech soutěžích byla penalta s Atlétikem.

A to je všechno co bylo napsáno.

Poté co Bournemouth udržel City na remízu 1 1 byli jsme korunováni mistry. Bylo to mučivé. Bylo to trýznivé. Některé tyto výhry 1 0 mě značně zestárly. Nikdy jsem nezažil takovou sezónu.

Ale nakonec to vše stálo za to.

Londýn zčervenal jak fanoušci oslavovali celou noc. Hráči byli venku pozdě v London Colney. Scény stále nepřipadají skutečné.

Arteta sjednotil fanouškovskou základnu. Emirates se pod ním spojilo. Byl jsem na zápase minulé sezóny kdy Arsenal porazil City 5 1. Atmosféra byla naprosto ohromující.

Viděl jste scény když Arsenal hostil Atlético v odvetě semifinále Ligy mistrů. Bylo to speciální. Z klubu který ztratil směr z pozice kde fanoušci už nepoznávali svůj tým Arteta nás znovu přiměl věřit.

Jeho projekt dospěl k plodům. Může mít své nedostatky. Může být občas trochu opatrný a hrát na nejtenčích hranách. Možná vždy nekupoval dobře v útočných oblastech.

Ale teď je legendou klubu. Skvělý kouč a manažer který převzal otěže a přetvořil Arsenal do své image. Prokázal svou odolnost a tvrdost a to se stalo jeho týmem.

Nakonec našel cestu.

Gabriel a Saliba se stali jedním z nejlepších partnerství stoperů v historii Premier League zatímco Raya a Rice budou zapsáni jako velikáni. Na tomhle je Arsenal postaven. Obranné základy a čistá vůle.

Ale speciální zmínka patří Sakovi.

Hráči přicházeli a odcházeli. Manažeři přicházeli a odcházeli. Ale od roku 2018 byl Saka neustále přítomen v týmu.

Z levého beka do křídelního beka do jednoho z nejlepších křídelníků světa. Zažil těžké časy a vytrpěl své vlastní obtížné momenty. Vydal se na maximum pro klub který tolik miluje a trpěl zraněními.

Neměl svou nejlepší sezónu ale víte co tento fotbalový klub mu vděčí. Nyní má titul Premier League který si tak zaslouží.

Toto je snadno jeden z nejlepších a nejzapamatovatelnějších okamžiků mého života a nikdy nikdy nezapomenu jak jsem se cítil během těchto deseti měsíců. Tato sezóna se navždy vtiskne do mého mozku.

Jsem tak hrdý na tento tým a jak jsme to dokázali. Nemáme na svém jménu 115 obvinění. Nebyli jsme shledáni vinnými z tajných plateb a udělených přestupových zákazů a pokut.

Udělali jsme to správně správnou cestou a víte co práce není dokončena.

Dále do Budapešti.