Hansi Flick v Barceloně: Pět titulů a dynamický herní styl s jedinou slabinou

Když Xavi odešel z Barcelony v temných barvách, panovaly oprávněné obavy o tým, kde veteráni překročili svůj vrchol a mladí talenti ještě chyběla zkušenost.

Poté přišel Flick, který oživil formaci, motivoval hráče jako Raphinha, Robert Lewandowski či Frenkie de Jong a dal větší prostor talentům jako Lamine Yamal, Fermin Lopez a Pau Cubarsi, čímž nastartoval sérii vítězství.

Úspěchů jich dosáhl již pět. V premiérové sezóně ovládl LaLigu, Copa del Rey a španělský Superpohár, všechny triumfy přišly proti odvěčnému rivalovi Realu Madrid v nezapomenutelných duelech, jako například 5:2 pro první trofej v Superpoháru v Jeddah.

V druhé sezóně přidal další dvě: opět Superpohár s vítězstvím 3:2 nad Madridem a druhý ligový titul.

Filosofie totálního útoku

Jego ofenzivní přístup, kdy obrana posouvá vysoko až do středu pole pro kolektivní vysoký pressing útočníků, se stal jeho poznávacím znakem. Je to riskantní metoda, možná až příliš, ale v španělských soutěžích se osvědčila skvěle.

Někteří odborníci však tvrdí, že s tímto systémem nikdy nedobytí Ligu mistrů.

V prvním pokusu se dostal do semifinále, kde ho vyřadil Inter Milan, v druhém do čtvrtfinále s koncem od Atletica Madrid.

Flick však trvá na svém systému a filozofii.

Pokračuje v nasazování čistokrevných křídelníků, což je barcelonská tradice od dob Cruyffa. Podařilo se mu ale posunout koncept tiki-taky, krátkých přihrávek a rychlých kombinací, k větší přímosti, i když to znamenalo změnu z 4-3-3 na 4-2-3-1.

Každopádně proměnil Barcelonu v vítězný stroj, který dává průměrně 2.6 gólu na zápas a inkasuje jen 0.91, s jedinou skvrnou v evropských soutěžích.

Ta skvrna ale nemění realitu, že po pouhých dvou letech má na kontě pět trofejí.