EXKLUZIVNĚ: Robert Huth o triumfu v Premier League s Leicesterem a vyhlídkách Německa na MS

Flashscore: Děkujeme za rozhovor. Nejprve bych se rád zeptal na Leicester City. Uplynulo už skoro deset let od vašeho triumfu v Premier League, teď ale klub spadl až do League One. Jak na to zvenčí nahlížíte? Co říkáte na jejich pokles a jak vnímáte aktuální dění v klubu?

Robert Huth: "Převládá zklamání. Před deseti lety byl Leicester klubem, na který se ostatní týmy dívaly s obdivem, pokud jde o chytré nákupy a prodeje hráčů. To se ale v posledních dvou až třech letech jaksi vytratilo. Je smutné sledovat, jak padají až do League One, ale zároveň to ukazuje, že v fotbale vám i pár nevydařených přestupových oken může pořádně ublížit."

Když se vrátíme k té výjimečné sezoně Leicesteru, jak jste to tehdy vnímali? Věřili jste, že můžete vyhrát ligu, nebo jste brali každý zápas zvlášť? A jaké vzkazy vám předával Claudio Ranieri?

"Upřímně, na začátku nám vůbec nešlo o titul, zvlášť po tom, co jsme se předchozí sezonu zachránili. Naším cílem bylo prostě zůstat v Premier League. To se nám podařilo poměrně brzy, ještě před koncem roku, takže jsme museli přehodnotit naše ambice. Nikdy ale nedošlo k žádnému dramatickému posunu v myšlení; pořád jsme se soustředili na nejbližší zápas. Claudio byl skvělý v tom, že nás udržoval zaměřené na bezprostřední úkol. Ve sportu se nesmíte nechat unést, a on to dokázal. Samozřejmě, jako lidé si občas něco představujete, ale díky jeho vedení jsme zůstali nohama na zemi."

Když se mluví o tom Leicesteru, často se zmiňují útočníci jako Mahrez, Vardy nebo Kante v záloze. Ale velkou zásluhu na úspěchu měla i obrana, zejména vaše spolupráce s Wesem Morganem. Jaké to bylo hrát po jeho boku a co z vás dělalo tak silnou dvojici?

"Velkou roli hrála komunikace. Oba s Wesem jsme rádi mluvili, organizovali jsme obranu a dávali pozor, abychom nebyli zaskočeni v otevřené hře. Hlavní silou celého týmu ale bylo, že všichni útočili i bránili společně. I ti útočníci, které jste zmínil, když jsme neměli míč, tak neuvěřitelně tvrdě pracovali, abychom byli kompaktní. Claudio tohle hodně zdůrazňoval. Je snadné svalit odpovědnost na obránce, ale když hráči před vámi nepracují, je to skoro nemožné. Naše týmová rovnováha byla klíčová, a proto jsme měli tak skvělou obrannou statistiku."

Vidíte podobnosti s vaším působením v Chelsea? Hrál jste s velkými lídry jako John Terry, Ricardo Carvalho, Frank Lampard, pod Mourinhem. Byla tam podobná jednota a pracovní morálka?

"Rozhodně, hlavně pokud jde o pracovní nasazení a defenzivní nastavení. Za Josého byl každý naladěný defenzivně; dokonce i Drogba neuvěřitelně pressoval zepředu. Ale pokud porovnáte týmy hráč po hráči, Chelsea měla kádr světových superhvězd, jedny z nejlepších na svých postech. Tahle kvalita samozřejmě pomáhá a nebylo pro mě snadné se prosadit, ale byla to obrovská škola. Disciplína, pracovní morálka a soustředění na každý zápas mě jako mladého hráče opravdu formovaly."

Když už mluvíme o učení, jaké to bylo hrát pod Mourinhem jako mladý? A jak vás ovlivnili lídři jako John Terry?

"Hodně to bylo o pozorování, učíte se od ostatních. John Terry například po tréninku zůstával a dělal si extra práci; já měl rád přidáno taky, ale nikdy ne v takové míře. Další věc jsou důsledky chyb. V mládeži vám chyby tolerují a učíte se z nich, ale v prvním týmu se chyby neodpouštějí, a pokud se spletete, hned se to dozvíte. Jose a starší hráči nastavili obrovsky vysoké standardy; někdy to není jen o tom, co říkají, ale co dělají: ty extra tréninky, práce v posilovně nebo s fyzioterapeutem. Tyhle každodenní návyky dělaly z té skupiny tak výjimečné lídry. Bylo to neustálé, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu."

Teď k vaší reprezentační kariéře. Jak vzpomínáte na mistrovství světa 2006 v Německu? Skončili jste třetí po prohře s Itálií v semifinále a výhře nad Portugalskem. Jaký to byl zážitek, obzvlášť s tlakem domácího prostředí?

"Užíval jsem si každou minutu. Hrát doma na mistrovství světa je vzácná příležitost a měl jsem obrovské štěstí, že jsem u toho byl. Podpora byla neuvěřitelná. Hodně rozhodl náš první zápas. Po pár nepovedených přípravných utkáních panovaly pochybnosti, ale my jsme dali brzy gól, Philipp Lahm to trefil z pětadvaceti metrů asi po pěti minutách, a to zvedlo náladu celého národa. Bohužel jsme narazili na skvělý italský tým v semifinále, a i když jsme mohli vyhrát, oni to ten den zvládli. Ale absolutně jsem si turnaj užil, škoda jen, že jsme se nedostali do finále."

Poslední velký úspěch Německa přišel v roce 2014, ale od té doby je to složitější. Při pohledu na nadcházející mistrovství světa, jak hodnotíte tým Juliana Nagelsmanna a jeho šance?

"Je to trochu rozporuplné. V poslední době byly některé dobré výsledky i zklamání, a to jak skóre, tak výkony. Národ si není jistý, co čekat. Co se týče kádru, kvalita tam je, srovnatelná s jakýmkoli týmem na šampionátu. Ale co nám v poslední době chybělo, je ta tradiční německá týmová mentalita, kdy kolektiv stojí nad jednotlivci. Občas jsme až moc spoléhali na individuální kvalitu a málo na jednotu, což není pro Německo typické. Myslím, že pro Německo bude velmi těžké dojít až na vrchol a vyhrát. Výzvou bude i klima, vedra Němcům nesvědčí, a je tam i několik silných týmů, takže v jediném zápase to může být těžké."

Německo bylo vždy známé svým hrotovým útočníkem, jako byl Miroslav Klose. Jak vidíte současnou situaci s útočníky? Je to problém, nebo věříte v současné možnosti?

"Individuálně kvalita nechybí, jde spíš o herní styl. Když Německo slavilo úspěchy, finální přihrávka vždy směřovala na hrotového útočníka nebo do vápna. To už dnes neplatí, kombinace je pomalá a trpělivá, což ztěžuje práci klasickému hrotovi, který musí předvídat. Před lety to bylo přímočařejší a hráči jako Klose nebo Müller nabíhali do pasů a dávali góly. Talenty tam pořád jsou – Undav, nyní už zdravý Havertz – ale jde o to hrát na jejich přednosti, což není v současném stylu vždy snadné."

Myslíte tedy, že pomalá a trpělivá kombinace je problémem specifickým pro Německo, nebo je to trend ve fotbale obecně?

"Určitě je to problém pro Německo, ale také celosvětový. V Premier League a dalších soutěžích je hra podle mě v poslední době až moc pomalá. Od vítězství na MS 2014 se Německo jako národ moc nepřizpůsobilo ani nevyvinulo; zůstali jsme u toho, co tehdy fungovalo, místo abychom přehodnotili a změnili. Když se podíváte na týmy jako Argentina, Francie nebo Portugalsko, jsou atletičtější, přímočařejší a mají větší sílu vpředu, i když nekopou jen dlouhé míče. V těchto týmech je mnohem víc dynamiky."

Na které německé hráče se díváte jako na ty, kteří mohou v turnaji rozhodnout? Kdo by se měl zvlášť prosadit?

"Myslím, že Florian Wirtz je velmi důležitý. Na Euru hrál slušně, i když měl problémy s konzistentní formou. Dalším klíčovým hráčem je Musiala, pokud bude zdravý. Ve své nejlepší formě je skvělý. Podle mě jsou to Wirtz a Musiala, kteří mají tu extra dovednost a mohou Německu něco vytvořit. Budu je sledovat obzvlášť pozorně."