EXKLUZIVNĚ: Bývalý nadějný obránce Manchesteru United vypráví o tom, co přijde po neúspěchu v prvním týmu

Střední obránce se letos ocitl v centru boje Pianese o postup do Serie B. Tento tým, hrající třetí italskou ligu, skončil v druhé skupině na šestém místě, což mu zajistilo účast v play-off. Postup se sice nekonal, ale ukázalo to, že se klub ubírá správným směrem.

Pianese sídlí v nenápadném městečku Piancastagnaio v provincii Siena a rozhodně nepatří do světa velkých reflektorů. Právě v tomto toskánském klubu si Ercolani užívá fotbalový život. Od svého příchodu v roce 2025, po působení v Foggii, za něj odehrál už přes padesát zápasů.

Když popisuje, jak se mu dnes daří, Ital říká pro Flashscore: „Cítím se mnohem sebevědoměji po fyzické stránce. Už tři nebo čtyři sezony jsem bez zranění, takže si nemůžu stěžovat.

„Pořád si myslím, že se můžu v některých oblastech zlepšit, ale pracuji na tom. Myslím, že jsem teď nejblíže té nejlepší verzi sebe sama.“

Fyzická stránka byla v Ercolaniho profesionální kariéře vždy klíčová. Obránce se celkem dobře vyrovnal s tím, jak mu zranění kolena zmařilo šanci v Manchesteru United, a na své působení u Rudých ďáblů vzpomíná docela rád.

Nyní je mu 26 let a ohlíží se za tím, jak k přestupu na Old Trafford vlastně došlo. Vše se odehrálo zničehonic v roce 2016, kdy ještě nastupoval za mládež Forlì.

„Zájem United se objevil už kolem roku 2014, kdy jsem hrál v italském mládežnickém týmu. Jednoho dne za mnou přišel muž, představil se jako skaut Manchesteru United. Nejdřív jsem tomu nemohl uvěřit. Bylo pro mě nemožné být poblíž takového člověka. Od toho dne začala cesta.“

Tím „mužem“ byl David Williams, který stál u přivedení Federica Machedy a Giuseppe Rossiho na červenou stranu Manchesteru.

„Chtěl poznat mou rodinu a chtěl mě znát jako člověka. Nakonec se na mě přišel podívat mnohokrát. Pořád jsem podával dobré výkony a jednoho dne rozhodl, že si mě vezme na zkoušku do Manchesteru.“

Ercolani popisuje celou zkušenost jako surrealistickou. Bylo mu tehdy jen 15 let a hrál za mládežnický tým klubu, který ani nebyl v nejvyšších dvou italských soutěžích. Rozhodnutí Manchesteru United ho podepsat v něm zažehlo sen o profesionální kariéře.

„Když se mě United pokusili získat, bylo to po druhé zkoušce, půl roku po té první. Když mi ten italský skaut řekl, že je o mě velký zájem, bylo to surreální. Už jsem se nemohl dočkat a snil o tom.

„Nemohl jsem se dočkat, až se přestěhuji do Anglie, protože jsem musel počkat na své 16. narozeniny, abych splnil pravidla FIFA. Změnilo mi to život, bylo to neskutečné. Jako mladík jsem se musel přestěhovat do zahraničí. Ale v hlavě jsem měl jen touhu hrát profesionálně.“

Začátek života v Anglii nebyl pro šestnáctiletého Ercolaniho vůbec snadný. Začal hrát za tým Manchesteru United do 18 let, ale ocitl se v naprosto cizím prostředí, což je pro teenagera vždy výzva.

Pro Flashscore popisuje, jak mu spoluhráči pomohli: „První dny byly velmi zvláštní. Cítil jsem se velmi osamělý ve světě, který jsem neznal. Patnáct let doma s rodiči a kamarády každý den.

„Bylo to docela zvláštní, ale musím říct, že jsem se docela dobře přizpůsobil. Velkou výhodou bylo, že i spoluhráči pocházeli ze zahraničí. Ze Španělska, Francie a dalších částí Evropy. To mi hodně pomohlo.“

Ercolani se brzy adaptoval, což vedlo k jeho rychlému postupu v mládežnických kategoriích. V sezoně 2017/18 hrál za United v UEFA Youth League a hned v další sezoně se dostal do týmu do 21 let.

V tu chvíli začal Ital přitahovat pozornost prvního týmu. Tehdejší manažer José Mourinho sledoval jeho vývoj a několikrát ho povolal na tréninky s áčkem.

Mourinhův nástupce Ole Gunnar Solskjaer si ho také chtěl blíže prohlédnout a Nor ho dokonce nechal působit v prvním týmu.

To mladíkovi dodalo naději, zdálo se, že je na prahu debutu pod Solskjaerem.

Brzy o to přišel, protože si Ercolani přivodil zranění kolena, které mu změnilo kariéru.

S jistou lítostí říká: „Před zraněním kolena jsem byl pravděpodobně nejblíže mezi obránci z týmu do 23 let k tomu, abych trénoval s prvním týmem jednou nebo dvakrát týdně. Pod Mourinhem jsem byl pravidelným členem týmu do 23 let.“

Vzpomíná, jak Solskjaer dal šanci několika akademikům při zápase základní skupiny Evropské ligy proti Astaně v Kazachstánu. Kdyby nebylo zranění kolena, mohl tehdy debutovat i Ercolani.

„Bohužel došlo ke zranění kolena a náhodou ten rok většina základní sestavy týmu do 23 let debutovala v Kazachstánu proti Astaně v Evropské lize.“

„Angel Gomes, D'Shon Bernard a Tahith Chong debutovali a já byl bohužel na hřišti jen jako divák. Měl jsem z nich radost, ale byla to pro mě špatná načasování. To bylo nejblíže, kdy jsem mohl debutovat v prvním týmu.“

Zranění ACL přišlo v mnoha ohledech v nevhodnou dobu. Kvůli lockdownu způsobenému pandemií COVID-19 se proces zotavování stal ještě větší výzvou.

Podrobnosti popisuje: „Nikdy mě nenapadlo skončit, ale když jsem byl během rehabilitace po ACL zpátky v Itálii, bylo to velmi děsivé. Každý měl v té době víc času na přemýšlení, a já také. Přemýšlel jsem příliš. Přemýšlel jsem, jak se vrátit, jak se dostat zpátky, protože mi končila smlouva. Bylo mnoho myšlenek.“

Rodina a přátelé sehráli hlavní roli v tom, že obránce vše překonal. I když je za to zpětně vděčný, Ercolani prozrazuje, že měl možnost odejít na hostování ještě předtím, než se začala hromadit zranění kolena. Tuto možnost nevyužil, ale zpětně by toto rozhodnutí změnil.

„Po zranění kolena byly jen malé možnosti. Jediné šance byly hostování v nižších soutěžích, třeba pod League One. To mě nezajímalo. Byla to smůla, protože jsem mohl odejít už před zraněními a urychlilo by to můj vývoj jako hráče.“

Zranění se stalo zlomovým bodem Ercolaniho kariéry. Brzy přišla zdrcující zpráva, že Manchester United neprodlouží jeho smlouvu a bude si muset hledat jiný klub.

I když to změnilo směr jeho kariéry, Ercolani je rád, že i přes překážku mohl hrát profesionálně. Jeho propuštění přišlo vlastně v nejlepší možný čas.

„Když mi Nicky Butt řekl, že klub neprodlouží smlouvu, snažil jsem se to brát co nejlépe. Přijal jsem to a těšil se na další výzvu. Bylo mi 21, chtěl jsem hrát první tým a viděl jsem to jako správný čas.

„Mohl jsem začít dřív, ale neměl jsem jinou možnost než začít co nejdřív.“

V roce 2021 opustil Manchester United a přestoupil do Carpi, které tehdy hrálo Serii C. Působil také v Alessandrii a Foggii, od sezony 2024/25 je stálým členem sestavy Pianese.

Zpětně přiznává, že jeho kariéra by byla bez zranění úplně jiná. Jediný zápas, třeba proti Astaně, by mu mohl změnit život. Teď však pevně věří v osud a na svou kariéru vzpomíná v dobrém.

„Myslím, že moje kariéra mohla být jiná, ale každý má svou cestu, a když se má něco stát, stane se to. Smůla může potkat každého. Vždycky jsem se snažil vytvářet si vlastní štěstí a jsem si vědom, že jediné vystoupení v United by mohlo být životní změnou.“

I když to v United nedopadlo správně, zkušenost ho formovala do dnešní podoby. Během svého pobytu na Old Trafford se naučil víc než jen fotbal.

„Získal jsem zkušenost, která přesahuje fotbalovou kariéru. Pomohlo mi to duševně, fyzicky a jako člověku. Potkal jsem spoustu lidí, naučil se nový jazyk a můžu říct, že jsem díky tomu lepším člověkem. Navždy budu vděčný lidem v klubu, kteří se ke mně vždycky chovali jako k rodině.“

Spojení s United nezmizelo ani dnes. Během lockdownu klub Ercolanimu hodně pomohl, nabídl mu možnost získat licenci UEFA B.

„Během rehabilitace po ACL mi United nabídli licenci UEFA B, kterou jsem absolvoval s Neilem Baileym, členem FA. Pomohlo mi to odvést myšlenky od fotbalu, když už jsem byl po zotavení hotový.“

S další vděčností dodává: „Myslím, že jsem měl u United velké štěstí, protože pomáhají hráčům, i když opustí akademie. Jsem stále členem FA a United mi jako klub nabízejí spoustu kurzů. Kdybych se vrátil do Manchesteru, jsem si jistý, že bych mohl od klubu získat pomoc při práci s nimi nebo při studiu na univerzitě.“

Ercolani se domnívá, že v Itálii to tak není běžné, a hráči, kteří opustí velké akademie, se mohou potýkat s problémy. To mu není po chuti.

„Itálie je velmi odlišná. Ve třetí lize je těžké najít klub, který by tohle nabízel, ale myslím, že by se kluby měly starat o hráče během jejich působení i po něm, protože je vždy dobré udržovat spojení po odchodu hráče. Vztah, který si vytvoříte, je skvělý pro vytváření příležitostí pro všechny.“

I když Ercolani nikdy nehrál za Manchester United, zůstává s klubem spojen, protože první podpora během lockdownu ho nasměrovala ke vzdělávání.

Nyní má titul v oboru potravinářství a gastronomie a pracuje na diplomové práci o výživě na Univerzitě San Raffaele v Římě.

Pravidelně skloubí fotbal se studiem a je v nejlepší fyzické kondici svého života. To mu umožňuje pravidelně hrát za Pianese, kde už nechal zranění daleko za sebou. Mezitím si střední obránce nadále pěstuje ambice pracovat ve fotbale i po skončení kariéry.

I když si není jistý, jestli by to mělo být v roli trenéra nebo funkcionáře, Ercolani je přesvědčen, že fotbal je mnohem víc než jen to, co se děje na hřišti. Svému mladšímu já radí, proč na tom skutečně záleží.

„Řekl bych, že je velmi důležité vytvářet vztahy, ve fotbale i mimo něj, ale stejně jako na hřišti děláte správné věci, musíte být opatrní i mimo hřiště, s kým trávíte čas a koho máte kolem sebe.“

„Tohle jsem se naučil za deset let své kariéry.“