Exkluzivní rozhovor: Bývalý hráč Hearts Bednar o pohádkové sezóně před klíčovým soubojem s Celticem

Ve středu, kdy Hearts poprvé v sezóně mohli rozhodnout o titulu, poprvé od roku 1960, oblékl si fialovou bundu. Barvy jeho milovaného klubu, za který hrál před dvaceti lety dvě sezóny.

Edinburskému týmu nakonec chybělo jen pár vteřin. Celtic se zachránil penaltou v deváté minutě nastavení.

Tento víkend vrcholí skotská Premiéra zlatým finále. Udrží Hearts svůj náskok a ukončí 41letou nadvládu glasgowských gigantů?

„Celé Skotsko tím žije a já také. Moc jim to přeji,“ řekl Bednar v rozhovoru pro Flashscore.

Jak prožíváte boj Hearts o titul?

„Ach bože, je to neuvěřitelné! Cítím se k tomuto klubu velmi blízko. Byl to můj první zahraniční přestup...

A Hearts. Lidé říkají, že jsem srdcař, což je legrační shoda okolností... Stále je sleduji a kdykoliv mohu, letím tam. Někdy na charitu, jindy jen na zápas.

„Jsem v euforii. Každý zápas je teď, dalo by se říct, průvod. Fanoušci jsou úžasní. Vždycky byli a teď tým následují všude.“

Když jste tam hrál v letech 2005 až 2007, bylo vůbec myslitelné svrhnout Celtic i Rangers najednou?

„Jednu sezónu jsme začali sedmi výhrami a dvěma remízami a vedli ligu. Finančně ale ty dva kluby byly na úplně jiné úrovni.

„Skončili jsme druzí a hráli předkolo Ligy mistrů, ale i tak jsme měli skoro 20 bodů za Celticem. Bylo to pro nás hodně těžké, i když jsme měli skvělý tým plný skotských reprezentantů. Teď ale mají silného majitele, který vlastní i Brighton, a ten se zaměřuje na data a statistiky.

„A z toho, co jsem viděl, se mi moc líbí jejich trenér. Osobně jsem se s ním ještě nepotkal, ale sleduji všechny tiskovky. Má hlavu na pravém místě, mluví velmi dobře a myslím, že zvládá tlak. Mohu říct jen samé dobré věci.

„Takže odpověď zní, tehdy to asi nebylo reálné, ale teď je obrovská šance. I když slyším lidi říkat, že je hodně, aby skotský mistr prohrál pět zápasů v sezóně.

„Některé týmy se to snaží zlehčovat, ale já bych si toho nevšímal. Celtic a Rangers mají slabší sezónu, Hearts toho využívají. Já bych titul vzal oběma rukama!“

Už 41 let nevyhrál nikdo jiný než Celtic nebo Rangers skotskou ligu, což je skoro celý váš život...

„To je neskutečné! Naposledy se to povedlo Aberdeenu, na lavičce seděl sir Alex Ferguson, což mluví za vše.

„Myslím, že kromě Hibs jako absolutních rivalů a Celticu s Rangers, všichni ve Skotsku tomuto pohádkovému příběhu fandí. Chci v něj věřit, protože všichni milujeme pohádky.“ (usmívá se)

Zmínil jste trenéra McInnese. Co se vám na něm ještě líbí?

„Je skromný, bez přehnaných prohlášení. Vždy je to o nás, o naší práci. Nedívá se vlevo ani vpravo, soustředí se jen na sebe a Hearts.

„V dnešní době jsou někteří trenéři extravagantní a pletou se do věcí ohledně soupeře, ale to u něj nevidíte. Z doslechu vím, že už je o něj zájem z Anglie. Z dálky mám dojem, že je to dobrý člověk.“

Znáte ještě někoho v klubu?

„Pár novinářů a pár lidí okolo klubu. Můj bývalý spoluhráč Robbie Neilson trénoval tým donedávna.

„Naposledy jsem tam byl asi před dvěma lety na zápase Konferenční ligy. Hlavně protože jsme skončili druzí a třeba Ruda Skácel měl neuvěřitelnou sezónu, lidé si nás tam pamatují a mají v dobré paměti. Pokaždé, když se vracím, mám pocit, že se vracím domů.“

Slavil jste tam i svou první trofej v kariéře, že?

„Ano, vyhráli jsme Skotský pohár. Finále se hrálo na Hampden Parku, národním stadionu, fantastický zážitek.

„Hráli jsme proti třetiligové Gretně, která psala svůj vlastní úžasný příběh. Skončilo to 1:1 a vyhráli jsme na penalty. Přesně takové finále, jaké chcete. Poslední zápas sezóny, protlačili jsme se čistou vůlí.

„A potom? Cestou z Glasgow jsme měli autobus bez otevřené střechy, tak jsme ji rozbili. Zeptali jsme se, jestli můžeme, protože nešla otevřít, a samozřejmě nám to dovolili. Vylezli jsme na střechu, a když jsme přijeli do Tynecastle (stadion Hearts) v Edinburghu, byl to šílený.

„Druhý den jsme měli průvod městem a v ulicích muselo být 150 000 fanoušků, všichni v červených tričkách. Na to nikdy nezapomenete.

„Také si pamatuji, že tehdejší starostka Edinburghu byla s námi na střeše autobusu. A já jsem ji párkrát omylem udeřil naší vlajkou do hlavy, chudák.“